Stará Střelnice a Sokolí hnízdo

 

   Jihovýchodně pod městem Nové Hrady se rozkládá údolní kotlina, kterou protéká meandrovitě Novohradský potok. Břehy porostlé olší lepkavou jejíž kmeny místy obepíná chmel otáčivý jako liána. Východním směrem, od bývalých městských hradeb, pod „Hliněným vrchem“ vedle starého „Štítu“ proti proudu toku potoka až k Zevlovu mlýnu, se rozprostírají pěkné luční partie místy zarůstající náletem olší, borovic, břízou a jívou. Tato část byla dříve nazývána Údolím míru nebo Starou Střelnicí. V současné době je tato část nazývána Sokolí hnízdo a nebo též Štít.

   Již několik staletí je tato krajina užívána jako park. Proto nás nepřekvapí, že zde rostou mohutné duby, buky a javory. Vyjdeme-li od Městského Mlýna /Zevlova mlýna/ po proudu Novohradského potoka projdeme okolo hájovny „Stará Střelnice“ pohodlnou pěšinou do kopce a scházíme mírně klesající lesní cestou k dětskému táboru policie Č.R. Octneme se v údolí uprostřed přírodního parku. V roce 1670 nechal celé povodí potoka od Staré Střelnice až po podhradí oplotit hrabě Ferdinand Buquoy a zřídil zde daňčí oboru. Obora musela být obehnána příkopem a nejspíše dřevěným oborním plotem. Mnohde se užívala i kombinace kamenných sloupů nebo zdí s dřevěným plotem. Zde však nenacházíme žádné pozůstatky kamenů ze zdí. Pouze místy, ale za to téměř po celém obvodu, můžeme sledovat neúplné zbytky příkopu bývalé obory. Chov daňků se na mnoha panstvích rozvíjel slibně už před rokem 1620. Pohromou se však stala třicetiletá válka. V mnoha oborách byla zvěř zdecimována tak, že docházelo k rušení oborních chovů. Po třicetileté válce proto dochází opětovně k zakládání nových chovů daňčí zvěře. Tak se stalo patrně i na zdejším panství za vlády Buqoyů.

   Daněk se vyskytoval ve střední Evropě již v teplých dobách meziledových. V době posledního zalednění se udržel pouze ve Středomoří. Odtud jej  získali Římané. Z chovů starého Říma se daňci dostali nejprve na území Francie a odtud, byli v 15. století dovezeni na naše území. V současnosti se daněk vyskytuje ve volné přírodě v některých částech honiteb Novohradska.

   Daňčí obora byla zrušena až v roce 1735. Téměř po 110 letech je na svahu pod hradem zřízen přírodní park. Bylo to přesně roku 1847, tedy jen o devět let později po vyhlášení Žofínského pralesa. Proto jsou zde  zachovány krásné porosty buků a dubů s bohatým keřovým podrostem. Druhovým složením se blíží tento ekosystém přirozenému. Stáří některých stromů se odhaduje na 400 až 500  let. Nachází se tu jeden z nejmohutnějších dubů na jihu Čech a na území Přírodního parku Novohradské hory. Takovéto krásné exempláře stromů můžeme vidět například už  jen  ve zmíněném Žofínském pralese.

   V roce 1871 je zřízen uprostřed parku hrabětem Jiřím Janem Buquoyem hřebčín a jezdecká škola. Budova má čp. 167 a od  roku 1878 se stává jejím

 

                                                            Dub1 Sokolí hnízdo

majitelem Karel Bonaventura Buquoy. Později je budova přestavěna pro účely                                                       

výroby cementového zboží. Vyráběla se zde převážně cementová střešní krytina.                                          

Nakonec zde byly zřízeny dělnické byty. Po II. světové válce až do poloviny 60-tých let zde byla rota pohraniční stráže.

   Půjdeme-li dál pěšinou vpravo podle budov bývalého hřebčína dnes dětského tábora. Dojdeme na pohodlnou cestu dříve „kočárovou“.Po pravé straně míjíme svah  porostlý statnými duby pod kterými byly v roce 1994 vysázeny jilmy. Po levé straně  se  pod námi rozkládá niva Novohradského potoka. O kus dál přecházíme tok potoka po kamenném mostě vedle bývalého mlýna r. 1592  nazývaného Brzlovského mlýn. Tento mlýn  vyhořel v noci ze 17. na 18. února r. 1553. Požár prý byl tak mocný až rozpukaly mlýnské kameny a kdyby se neseběhli lidé brzy k hašení, nezůstal by ani dvůr. Nyní budova značně chátrá. Poblíž naproti stojí starý pivovar. Byl postaven za Petra Voka z Rožmberka v roce 1592. V roce 1768 je pivovar rozšířen a v letech 1873 až 1891 rekonstruován. Po dalších 100 letech dochází opět k jeho opravě.

   Hned vedle pivovaru poblíž silnice směrem k Sokolímu hnízdu byla zřízena v roce 1732 brusírna skla. Největší rozkvět prožívá ke konci 18. století. V druhé polovině 18. století ji vedl  rytec Karel Josef Lechner. Brusírna pracovala pro řadu českých šlechtických rodin. Z roku 1785 je zachován účet na ryté sklo pro arcikněžnu Marii Kristýnu do Bruselu. Pravděpodobně z této brusírny pocházejí skla opata Hermana Kurze z Vyššího Brodu. Brusírna zašla v roce 1850. Budova zde již nestojí. Byla zbourána a je zde urovnané prostranství.

   Vracíme se zpět po asfaltové silnici  k Sokolímu hnízdu. Procházíme pod mohutným 350 roků starým dubem a následuje 150 až 200 let staré stromořadí buků, jasanů, javorů a lip. Můžeme si prohlédnout informační tabule naučné  stezky Sokolí hnízdo. Po pravé straně se zvedá Kozí vrch. Název nám již jen připomíná, že jej naši předci využívali k pastvě dobytka. Dětem sloužil a dosud slouží kopec k zimním radovánkám. Sáňkovalo se zde a později i lyžovalo. V kronice se dočteme, že v roce 1893 byly v Nových Hradech učiněny první pokusy s lyžemi. Šlo o lyže švédského vzoru. Tato zábava zde našla vzápětí své příznivce. Jak se dále dočítáme, dětská zábava zde byla provozována i během léta. Dne 30.června 1890 je pořádána školní slavnost poblíž staré lesovny pod Kozím vrchem. Lesovna se pravděpodobně nacházela v kopci naproti mostu u nynějšího dětského tábora. Pokud bychom pokračovali o něco výše po naučné stezce, přijdeme do vrcholové partie  /zastávka č9/. V roce 1905 dne 8. května byl na tomto kopci ve „Vysokém“ nebo také „Obecním“ lese označen výškový bod a pojmenován Schillerův vrch, na počest 100. výročí úmrtí romantického dramatika knížete Fridricha Schillera. Poblíž vrcholku byl tehdy zapálen slavnostní oheň a na vrchu instalována pamětní tabulka s věnováním. Pro romantické rozjímání bylo naproti tomuto místu zřízeno pohodlné odpočívadlo. Původně  zde bývala pastvina s četnými skalními výstupy. /O mnoho let později, v roce 1974, byl odtud necitlivě  vyzvednut a odvezen obrovský kamen do Českých Budějovic. Je umístěn před nynější Státní vědeckou knihovnou/. 

 

                                                           Dub 2 pod Kozím vrchem

Následující den 9. května /1905/ byla ulice vedoucí z náměstí ke škole pojme-

nována Schillerova. /Fridrich Schiller *1759-†1805/. Jde o dnešní ulici vedoucí z náměstí k národní škole. Nejprve se nazývala Kovářská a Hřebíkářská, potom Schillerova po II. svět. válce Leninova a dnes Hradební.

   Další zajímavý úsek se nachází východně na protějším svahu. Nebudeme-li pokračovat od zastávky č.11 dolu po naučné stezce ale nahoru svahem. Na vrchu

přijdeme na lesní cestu. Půjdeme-li rovně projdeme sypaný most přes rokli. Most je nejspíše součástí procházkových cest zřízených městským zastupitelstvem v letech 1886 a 1888. Z cesty můžeme ještě odbočit vlevo dolů klesající pěšinou. V březovém mlází leží další objemný kámen. Na jeho temeni jsou dva mísovité otvory. Jde o takzvané „obětní mísy“. Dnes již víme, že otvory do kamene vyhloubila voda, vítr a mráz. V šerém dávnověku lidé věřili, že jde o pozůstatky pohanských obětišť. Do vyhloubených mís měla být chytána krev obětí.

 Vrátíme se a přejdeme most z naskládaných kamenů. Vyjdeme nad novou střelnicí zřízenou v 90-tých létech 20. století. Když se naši předkové nabažili  lesního vzduchu a zeleně, zvala je k odpočinku níže položená městská letní restaurace zvaná Stará Střelnice postavená v roce 1886. Po II. světové válce vznikla z restaurace  hájovna. V současné době najdeme na mapách toto stavení označené jako hájenka Stará Střelnice.

Jak víme hájenka dostala název po původní střelnici. Ta byla zřízena r. 1814 v „Krásném údolí“ vedle Městského Mlýna a toto údolí bylo pojmenováno na počest míru národů „Údolí míru. Střelecký spolek se zde bavil, během letních měsíců o nedělích a svátcích střelbou do terčů. Osmnáctého srpna 1815  byly pořádány slavnosti u příležitosti 1. výročí narození mladého hraběte Jiřího II. Buquoye. Dne 20. srpna 1815 byla z nařízení vrchnosti  pořádána velká slavnost na „Střelnici“ a rovněž bylo při tom krásné osvětlení. Podobné zábavy zde musely být pěstovány po mnoho let, protože si tehdy staří občané Nových Hradů dlouho a velmi rádi o činnosti prvního střeleckého spolku vypravovali. Roku 1827 měla být střelnice patřící střelecké pokladně dne 1.8. koupena ve volné dražbě barvířem Wolfem.

V roce 1864 byl založen střelecký spolek a pojmenován po hraběnce  Žofii Buquoyové. Nad Žofínským střeleckým spolkem a městskou střelnicí převzala patronát sama hraběnka Žofie. Zábavy v městské střelnici se účastnilo mnoho „pasovaných“ střelců. K narozeninám a jmeninám byly pořádány slavnostní střelby jichž se účastnilo panstvo, které darovalo mnoho cenných odměn.

Roku 1866 pořádal střelecký spolek dobročinnou střelbu ve prospěch raněných válečníků. Bylo zde stříleno na pohyblivé terče v podobě běžícího jelena. Tyto zábavy byly pořádány až do roku 1870, kdy se střelecký spolek přesunul do Tereziánského údolí, kde byla zřízena nová střelnice. Zde střelecká cvičení pokračovala až do podzimu 1873.

 

 Bývalá hájenka Stará Střelnice                                                                    

          http://sweb.cz/StanislavKropik/A-Najemchaty.htm