Příspěvek k 170 výročí založení Žofínského pralesa

                           v Novohradských horách 

                       

         PRALES NOVOHRADSKÉHO PANSTVÍ

 

   / Podle článku v únorovém čísle měsíčníku „Lesní domovina“ z roku 1927 od buquoyského       

                          lesmistra Adolfa Merkera, přednosty taxačního oddělení./

 

    Všeobecně je znám prales na svahu Boubína, mezi Boubínem a Volary, nedotčená to původně oblast lesní, 143 hektarů velká.

Po velkých polomech v letech sedmdesátých předešlého století byl na 46 ha zmenšen. Méně však je znám prales na novohradském panství, jenž co do rozlohy předčí boubínský prales o deset a půl hektaru.

    Prales novohradského panství tvoří uzavřený prostorový celek o 56.47 ha a leží v horním hvozdě, v polesí Obora, vzdáleném 20,5 km jihovýchodním směrem od Nových Hradů. Cesta vede přes žofínský lovecký zámek, odkud je nutno ještě 1,5 km ujíti.

    Roku 1838-ého se tehdejší majitel panství, Jiří I. hrabě Buquoy, dostal u příležitosti pochůzky lesem, anebo snad při šoulačce do části lesa západně od Tisového rybníka a našel zde velký celek starých dřevin, které již tehdy byly 200 až 300 let staré. Sestávaly ze smrků, jedlí a buků, pnů již tehdy mocných rozměrů. Uchvácen pohledem na tak velké množství obrů, rozhodl se hrabě Jiří I. k vyjmutí části těchto porostů z požívání, aby zachoval potomstvu tak krásný, přírodní pomník, možno-li co nejdéle. Našel jsem v jednom spisu z tehdejší doby nařízení, jež tehdejší právní vrchní správce úřadů Železný z rozkazu svého pána všem panským úřadům rozeslal. Chci jej přesným opisem podati: „Novohradskému ředitelství a lesnímu úřadu. Jeho urozená hraběcí výsost našla při letošní pochůzce lužnickým polesím úseky druhého hlavního oddílu od seče číslo 10 až 20 mezi Tisovým potokem a dělicí čárou, jako prales ve stavu obdivuhodném a úctu vnucujícím. Vzhledem na to, že lesy takové povahy nyní brzy jen do líčení dějin patřiti budou, Jeho vysokoblahorodí se rozhodlo, myšlenou část lesu vyhraditi jako památník z dávných dob pohledovému požitku skutečných přátel přírody, vzdáním se při tom jeho lesnické-ekonomického obhospodaření a ráčejí proto nařizovati, že se v tomto úseku nebude těžit, žádné stlaní nebude hrabat a také z něho žádné suché dříví vydávati nebude, zkrátka vše v nynějším stavu zůstati má. Tento urozený úmysl se dává ředitelství a lesnímu úřadu na vědomí a k spravování.“

   

    V Nových Hradech dne 28. srpna 1838.

          

                                                                         Železný

    Na základě tohoto příkazu byla zřízena lesní rezervace, dnes ještě existující. Přes přísný zákaz těžby bylo z počátku několik souší, jakož i kmeny, větrem vyvrácené, zpracovány, ovšem jenom málo kusů. Počínaje rokem 1882 se však muselo od jakékoliv těžby upustit a zůstaly od té doby veškeré kmeny, větrem vyvrácené, nezpracované ležet. Obraz, jenž prales několik roků potom poskytl, byl nádherný. Byly zde uzavřené části mocných pralesních obrů, mezi nimi malé holiny s podrostem a s kmeny, jeden přes druhého ležícími, z nichž podle pokročilosti  ztrouchnivění, nový život vyrážel.

     Toho času jsou kdysi tak mnohočetné obři pralesa jenom nemnohými, jednotlivými kmeny zastoupeny. Většina z nich padla za oběť vichrům. Těchto málo kusů, však až 400 let starých stojí ještě stále za podívání. Tak stojí v západní části pralesa, poblíže pralesní louky, mocná jedle, již hmotný obsah činí 40 pevných metrů. Byla stojící přístroji měřena.

    V přítomnosti francouzského lesního inženýra, jenž zde za příčinou studií dlel, jsem osobně změřil jedli, větrem čerstvě poraženou, která při délce 51 m měla střední průměr 90cm v půli kmene a vykazovala takto kubický obsah 32,44 pevných metrů.

    Pan správce polesí Witzany sdělil mi velice neobyčejné údaje. Tento lesní úředník, nyní v nových Hradech žijící, byl před 40 lety jako adjunkt přidělen do polesí Obora, v jehož obvodě se prales nacházel. V této době byly dvě jedle na okraji pralesa vichřicí poraženy a zpracovány. Jedna dala 80 prostorových metrů palivového dřeva, /kmenového a oklestky/. Druhá jedle dala 60 prostorových metrů kmenového dříví /palivového/, 10 metrů oklestků a mimo to zůstal ještě stát 6m dlouhý pahýl, jenž vykazoval nejméně 6 pevných metrů. Tak silné kmeny se dnes již nenajdou. Avšak i dnes si ještě lesník jakož i milovník přírody přijde na své. Mimo výše uvedené jedle najdou se ještě ojediněle  velmi pěkné pralesní kmeny od 12 až 20 pevných metrů hmoty a výšky 50 m. Jsou to většinou smrky a jedle. Však také buky se nachází s objemem, pro zdejší kraj docela slušným. Obrovské smrky a jedle stojí daleko od sebe, mezi nimi jsou nižší buky, pak malé holiny, pak zase části vypínajícího se podrostu a konečně partie kmenů, jeden přes druhého hozených, což celku teprve poskytuje pravý ráz pralesa.

    Je tedy obraz ještě dnes stále velmi krásný a přinutí každého milovníka přírody k úctě a k obdivu tak jak se to kdysi před mnohými lety šlechetnému zakladateli lesní rezervace, hraběti Jiřímu I. z Buquoye přihodilo.

 

                      / HLASY NOVOHRADSKA č. 27,  říjen 1973 ing. Traube/